DOI: 10.4149/SH_2022_3_1

Jozef Klocháň patril ku generácii zakladateľov modernej všeobecnej hudobnej výchovy na Slovensku. Ako žiak Viliama Fedora, autora prvej Metodiky hudobnej výchovy (1954) v bývalom Československu, rozvíjal činnostný charakter hudobnej výchovy. Zameral sa na detský zborový spev a médiá (rozhlas) ako prostriedky rozvoja muzikality detí a mládeže. V neskoršom období jeho záujem o propagáciu a popularizáciu hudby a spevu vyústil do realizácie celoslovenskej speváckej súťaže Slávik Slovenska. V príspevku sme načrtli rôznorodosť činností Jozefa Klocháňa, týkajúcich sa školskej a mimoškolskej hudobnej výchovy. Na Klocháňovom príklade sme vytvorili určitý obraz reálií hudobnej výchovy a kultivácie detí a mládeže v období 60.-tych a 70.-tych rokov minulého storočia na Slovensku.

Kľúčové slová
Jozef Klocháň; systém hudobnej výchovy; metodológia hudby

brDOI: 10.4149/SH_2022_3_2

Studie stručně představuje terminologické otázky dotýkající se zobcové flétny, dále pak vývoj její stavby od středověku do období baroka a v neposlední řadě i historii tohoto nástroje. Hlavním těžištěm studie je postavení zobcové flétny jako koncertního nástroje v Itálii, Anglii a Německu. V centru pozornosti stojí koncertantní díla se zobcovou flétnou, konkrétně sólový koncert, koncert pro více sólových nástrojů, komorní koncert a concerto grosso. V těchto zmíněných typech koncertů se setkáváme s různými druhy zobcových fléten. V Itálii dominovala altová a sopraninová zobcová flétna. Pouze v jednom případě nacházíme i tenorovou a basovou zobcovou flétnu, a to v komorním koncertu Alessandra Marcella. V Anglii se hojně využívaly tzv. sixth flute a fifth flute (sopránové zobcové flétny), méně už pak altová a sopraninová flétna. Naproti tomu v Německu si své primární postavení držela altová zobcová flétna, ostatní druhy zobcových fléten se zde nevyskytují. Jedinou výjimkou je využití basové zobcové flétny v rámci nástrojové skupiny v concertu grossu skladatele Johanna Davida Heinichena.

Zobcová flétna spolu s ostatními nástroji – ať už sólovými anebo doprovodnými – vytváří v koncertantních dílech jak tradiční, tak i ojedinělé kombinace. Značně populární bylo párování zobcových fléten anebo souznění zobcové flétny spolu s hoboji a fagotem, případně s houslemi. Nacházíme ale i nebývalé až zvláštní kombinace zobcové flétny s příčnou flétnou, klarinety, trubkou, lesním rohem, mandolínami, teorbami anebo šalmajem, a taktéž spoluznění vícero zobcových fléten. Nejvyužívanějším doprovodem k sólové zobcové flétně byly různé kombinace smyčcových nástrojů, výjimečně s přidaným dechovým nástrojem v orchestru.

Kľúčové slová

zobcová flauta; barok; sólový koncert; koncert pre viac sólových nástrojov; komorný koncert; concerto grosso

DOI: 10.4149/SH_2022_3_3

V ostatných mesiacoch som sa podieľala na zaujímavom projekte „Podpora koordinačných a implementačných kapacít regionálneho rozvoja v okrese Revúca“, kde som sa venovala najmä výskumu hudobnej histórie a možnosťami jej využitia v súčasnosti. Práve Gemerská župa bola prvým regiónom, v ktorom Béla Bartók začal zbierať slovenské ľudové piesne. Študovala som jeho autografné i tlačené notové záznamy piesní, ako aj historické zvukové záznamy, ktoré si priamo v teréne Bartók nahrával na fonovalce. Siahla som aj po súčasných nahrávkach niektorých piesní z jeho zbierky. A tak mi prišlo pod ruky aj CD Béla Bartók: Slovenské spevy (2015) obsahujúce 44 skladieb z dvoch Bartókových cyklov – klavírneho cyklu Deťom (40 skladieb, 3. a 4. zošit, 1908 – 1910, revid. 1912, 1945) a z cyklu Štyri slovenské ľudové piesne pre miešaný zbor a klavír (1907, 1916). V týchto cykloch uplatnil Bartók piesne, ktoré sám nazbieral, prípadne aj nahral na fonograf v obciach Gemerskej, Nitrianskej a Zvolenskej župy. Vyšli v troch zväzkoch Slovenských ľudových piesní (1959, 1971, 2007). Doplnil ich o niektoré šarišské, detvianske, novohradské, liptovské, kysucké alebo tekovské piesne zo zbierok Slovenské spevy I. (1880 – 1881), II. (1890 – 1897), Ladislav Füredy: Národní nápěwy ku Zpěwankám wydaným od Jána Kollára do not pro klawjr usporádané (1837), Michal Chrástek: Sborník slovenských národných piesní, povestí, prísloví, porekadiel, hádok, hier, obyčajov a povier (1870), Karol Medvecký: Detva. Monografia (1906).

[Pokračovanie príspevku je k dispozícii v tlačenej verzii časopisu.]